Žánr černé grotesky s publikem silně rezonuje

10. 10. 2013

Rozhovor s režisérem Ivanem Krejčím

Loňská sezóna byla pro KSA velice úspěšná, divadlo dostalo mnoho cen nebo nominací na ty nejprestižnější z nich. Plní se ti tímto sny?
„Ono se to všechno tak postupně naplňuje, i když nejhorší jsou, jak známo, splněné sny. Je hezké, že si toho, co děláme, někdo všiml, což je dobrý důvod pokračovat. Ale všechny ty úspěchy jsou v konečném důsledku jen pěna dní – zítra už může být všechno jinak.“

Kterého z ocenění si vážíš nejvíc?
„Nerozlišuji to tak. Každá ta cena má nějaký smysl, je to střípek reflexe naší práce. Nejdůležitější pro mě je, že ta ocenění jsou důsledkem naší dlouhodobé práce, našeho několikaletého směřování. To je na tom to nejmilejší.“

Je nějaká cena, kterou ještě Aréna nemá, a toužil bys po ní?
„To snad ani nemůžu říkat (smích).“

Jaké jsi měl pocity při všech těch přicházejících nominacích a proměněných oceněních – bylo to ještě vzrušující nebo už – při tom množství - trošku rutina?
„Rutina to není nikdy, naopak. Spíš se jen člověk možná víc utvrdí v tom, že má smysl to, co dělá. Divadlo, které děláme a dál dělat chceme, je divadlem situací, kde inscenace vzniká na základě smysluplně vyloženého textu a propracovaných hereckých výkonů, což není dnes zrovna to, co se považuje za moderní. Přesto to má pořád, nejen podle nás, cenu.“

Jak těžko bude letos dostát loňským úspěchům – či je snad překonat? Není to svazující?
„Na to se člověk nesmí ohlížet, vždy je to nějaká etapa, vlna, na níž se člověk chvíli veze a pak zase sklouzne dolů. Ale myslím si, že Aréna nemá a neměla zásadní výkyvy v kvalitě inscenací. Takže pokud zrovna nebudeme na vrcholku té vlny, nesmíme se tím nechat znepokojit, a jít dál, zase nahoru.“

Tušil jsi při zkoušení S nadějí, i bez ní, že zaznamená až takový ohlas a úspěch?
„Zdálo se mi, že by ta hra pro určitý typ publika mohla být zajímavá, protože se dotýká doby ještě nedávno minulé. Navíc to, co se narodilo během zkoušení, jevištní uchopení toho textu, ten černý kabaret, to vše ještě zdivadelnil, zesílil. Ale že to bude mít takový ohlas, to jsem nečekal. Jen mi přijde, že se u toho lidé málo smějí, já jsem se na zkouškách smál víc.“

Na jaký titul bys vsadil v letošní sezóně jako na budoucí hitovku?
„To nejde nikdy odhadnout dopředu, takže se těším na všechny.“

Původně jsi měl otevírat sezónu s komedií W. Shakespeara Něco za něco – dočkají se jí někdy diváci?
„Vše záleží na dalších konstelacích, ale tento titul úplně pod stůl nespadl, máme ho pořád ve výhledu. Nicméně nyní se diváci budou moci pobavit na další černé grotesce, a jak vidno, tento žánr poměrně silně s publikem rezonuje.“

Řeč je o Dezertérovi z Volšan, obnovené premiéře s novým obsazením. Na co se mohou diváci, kteří už třeba inscenaci jednou viděli, kromě pozměněného obsazení, těšit? Vidíš hru s odstupem času trošku jinak?
„Myslím, že jsme společně se scénografkou Martou Roszkopfovou našli nové výtvarné uchopení à la Adam´s family, které se projeví i v řešení situací na jevišti. Diváci se tak můžou těšit na novou verzi dobré černé komedie. Já, ač nerad opakovaně inscenuji nějaký titul, tak u Dezertéra, kterého už dělám potřetí, mě to nynější zkoušení baví nejvíc. Můžu si totiž pohrávat se strukturou, která už je hotová, a v klidu nalézat nové možnosti, které se tímto uvolněným přístupem otvírají. A třeba i Josef Kaluža, který hraje opět hlavní roli, ji najednou hraje jinak, přesněji.“

Autor hry, E. A. Longen byl kabaretiér – vycházíš při inscenování Dezertéra z tohoto faktu – bude mít inscenace nějaký kabaretní háv? Co třeba improvizace?
„Neoddělitelnou součástí kabaretu je i hudba, proto máme na jevišti pianistu, který doprovází herce při zpěvu do inscenace zakomponovaných písní. A pro improvizaci herci prostor mají, mohou jí tedy inscenaci obohatit. Improvizace je věc talentu, pohotovosti, nápaditosti a překvapení, takže jsem sám zvědavý, kam až dojdeme.“

Dezertér z Volšan byl původně psán jako lehce opilecká aktovka pro uvedení na Silvestra – má ještě co říct i dnešnímu publiku?
„Hlavním tématem té hry je bezbřehý cynismus, kdy domněle mrtvého ještě nepohřbí, ale všichni pozůstalí už se rvou o ten „kus masa“, který po něm zůstal. A to je, bohužel, aktuální pořád.“

Ptala se Alice Taussiková


 

Žánr černé grotesky s publikem silně rezonuje