Hamlet v Aréně je jedním z nejlepších na našich současných scénách

3. 2. 2012

Rozhovor s prof. Martinem Hilským


Nedávno jste byl oceněn Medailí Za zásluhy a Státní cenou za literaturu a překladatelské dílo, jste i čestným členem Řádu britského impéria. Tohle vše jsou ceny z nejvyšších, které se však udělují jen několikrát za život. Ale co je pro vás oceněním v tom běžném, každodenním životě, třeba od vašich blízkých?
Největší mou odměnou je zájem a radost diváků na dobré shakespearovské inscenaci v mém překladu a zájem čtenářů o mé shakespearovské knihy. Mou největší radostí je dělat radost jiným lidem a být jim aspoň trochu užitečný. Jinak v současné době je mou velkou radostí vnučka Madlenka (budou jí brzo 3 roky). Shakespeara zatím nečte, ale když se na mě usměje, rozzáří se mi celý svět.

Překládat Shakespeara znamená být nejen anglistou a básníkem, ale také člověkem, který již má nějakou životní zkušenost. Vnímáte Shakespeara jinak (rozumíte mu více) s přibývajícími lety, než třeba v mládí?
Určitě ano. Když čtu znovu Shakespearovy hry, napadají mne pořád nové věci. Myslím, že je to přirozené. Naše životní zkušenost podmiňuje naše chápání uměleckých děl a tak tochu je dokonce spoluvytváří. Každý divák a každý čtenář si vytváří vlastní významy Shakespearových her a básní (a nejen jich, samozřejmě). Vnímání jakéhokoli uměleckého díla pokládám za tvůrčí záležitost.

Sám jste někde řekl, že Shakesperův překlad musí být volný, ale zároveň je třeba být pokorný a ctít autora – kolik pak tedy překladateli zbývá „prostoru“?
Hodně. Překlad je tvůrčí práce, je to spoluvytváření významu her, básní a próz v úplně jiném médiu. Myslím, že doslovný překlad (a nejen Shakespeara, ale každého náročnějšího uměleckého textu) vede nakonec vždycky k významové nepřesnosti. Není vlastně možný, neboť radikální rozdíl mezi jazyky se doslovnému překladu brání. U textů básnických či divadelně básnických to platí trojnásob.

Pro překládání veršů je třeba cítit rytmus, jakousi hudební instrumentaci – vy sám jste muzikant?
Bohužel nejsem. Tenhle dar mi byl odepřen. Ale hudbu miluji a o to výrazněji vnímám pak hudebnost verše i prózy. O hudební instrumentaci Shakespearových her a básní usiluji zcela vědomě. Hudebnost řeči je v případě Shakespeara mimořádně důležitá. Právě souběh složitého významu s neméně jemnou a složitou hudebností verše či prózy je v případě Shakespeara asi největším překladatelským problémem.

Shakepeare se nebojí vulgárních slov, jeho postavy z určitých vrstev je s chutí používají a vy je tedy štavnatě překládáte ;-). Působíte ale jako distinguovaný muž – používáte vulgarismy jen „v práci“ nebo i vy sám si někdy podobnými slovy ulevíte v soukromém životě?
Přiznám se, že ano. Jsou situace, kdy veškerá distinguovanost jde u mne stranou a kdy se drsnějšímu slovu neubráním. Ta úleva je úžasná. Ještě to nikdy neselhalo.

Prý vás jednou vyřešení nějakého lingvistického shakespeareologického problému napadlo ve snu. Zdají se vám někdy „shakespearovské“ sny? Tedy myslím situaci, kdy při překladu žijete delší dobu s postavami konkrétní hry, zda vám „nepřecházejí“ do soukromého života a třeba i do snů?
I to se stává. Ale častější je situace, kdy v noci nemůžu spát a řeším neřešitelné překladatelské „oříšky“. Ne vždy s pozitivním výsledkem. Příklad, který zmiňujete se ale skutečně stal. Šlo o překlad třetího a čtvrtého verše Sonetu 86.


Zdá se, že „kdo s čím zachází, s tím i schází“. Platí tohle rčení i pro překladatele, který zachází především se slovy? A pokud ano, jak?
Vaše otázka mi připomíná Shakespearův Sonet 111, verš 6-7: „Vždyť čím kdo zachází, tím také schází – / barvou se ztřísní ruka barvířova –“ Kdo zachází se slovy se může slovům upsat. A život, přiznejme si, nesestává jen ze slov. Ale zacházet se slovy je fascinující už proto, že beze slov si nelze představit lidství. Zajdu –li někdy na slova, nebude to, myslím, tak strašné. Lze zajít na horší věci.


Vím, že ve sporech, zda W. Shakespeare napsal všechna svá díla, jste na straně „nepochybovačů“, a věříte v jeho kompletní autorství. Ale přeci jen – není to trochu rozsáhlé dílo na jeden 52 letý život?
Jistě je to velmi rozsáhlé dílo. Ale to není podstatné. Italští a francouzšttí sonetoví básníci, například Petrarca, Tasso nebo Ronsard, napsali mnohem více sonetů než Shakespeare. A Lope de Vega napsal mnohem víc her než Shakespeare. Takže spíš to bude v kvalitě. Navíc takto položená otázka staví příznivce alternativního autorství Shakespearových her a básní před neřešitelný problém. Jestliže Shakespeara nenapsal Shakespeare, ale Bacon, pak se musíme ptát, kdo napsal Bacona. Představa, že Bacon napsal Shakespeara a k tomu ještě Bacona, je teprv absurdní. A totéž platí o sedmnáctém hraběti z Oxfordu Edwardovi de Vere. Byl to dost plodný literát. Že by stihl napsat sám sebe a k tomu ještě Shakespeara – to je opravdu trochu moc dobrého najednou. Navíc existují mnohé vnější i vnitřní důkazy Shakespearova autorství, zatímco přesvědčivé důkazy autorství hraběte z Oxfordu nejsou k mání. Jde především o spekulace. Jakkoli zajímavé mohou tyto spekulace být, důkazy o autorství to nejsou. Není náhodné, že film Anonym, v němž vystupuje Shaekspeare jako negramotný darebák, zkresluje nejen zjistitelná fakta o Shakespearovi, ale také fakta týkající se anglických dějin. S Essexovým povstáním například souvisí hra Ricahrd II., nikoli Richard III., jak se říká ve filmu, a tak dále.
Dokud nebude podán jednoznačně přesvědčivý důkaz Oxfordova autorství Shakespearových her (což se zatím nestalo), zůstane pro mne autorem Shakespeara Shakespeare.

Netoužil jste někdy sám být představitelem některého z Shakespearových hrdinů nebo coby režisér některou z her nazkoušet?
Jednou jsem hrál v komedii Sen noci svatojánské Zeď a také díru ve zdi – prý docela dobře. Ale to jsem byl mladší, teď bych si už asi na to netroufl. A jednou Claudia v Hamletovi, taky jako záskok za nemocného herce. A pokud jde o režii? Mám tolik práce s režírováním Shakespearových textů (překlad je jakousi režií slov, která předchází režii v běžném pojetí), že na režii divadelní mi zatím nezbyl čas. Také je to nesmírně náročná profese. Proč bych měl dělat to, co jsem nikdy nedělal a nemám s tím zkušenost, a ne to, co umím a s čím naopak mám zkušenost velmi dlouholetou? Myslím, že přísloví „ševče, drž se kopyta“ není úplně od věci. Je lepší být vynikajícím překladalem než průměrným režisérem. Vůbec je dobré (i vzácné) být v něčem doopravdy dobrý – ať je to cokoli.

Jak vnímáte kolegy překladatele – jsou pro vás konkurencí nebo inspirací?
Jak kdy. Ale obojí přijímám a nemám s tím problém.

Jistě jste již viděl mnoho, mnoho inscenací Shakespearovských her – nejen u nás, ale i v zahraničí. Vzpomenete si na tu nejpříšernější a nejúžasnější mezi nimi?
Nejpříšernější bylo jedno představení komedie Marná láska snaha pro školy. Ale ty školou povinné děti to vyřešily po svém. Bavily se mezi sebou tak nahlas a zřejmě tak dobře, že se děním na jevišti nedaly vůbec rušit. Těch úžasných představení bylo mnohem víc.



V Komorní scéně Aréna se ve vašem překladu hrál Sen noci svatojánské a stále je na repertoáru Hamlet. Jak si on stojí mezi vámi shlédnutými inscenacemi?
Velmi dobře. Dokonce bych řekl výjimečně dobře. Obě insceance Ivana Krejčího jsou nápadité, tvůrčí, zcela současné, a zároveň neznásilňují text her postmoderní křečí. Ve Snu zazářil Michal Čapka coby skvělý, dynamický a navýsost muzikální Puk, v Hamletovi pak tentýž herec odvádí zcela mimořádný výkon coby Hamlet. Ale síla tohoto představení je v symbióze skvělé režie, hudby, scény, kostýmů a hereckých výkonů. Je to podle mého soudu jeden z nejlepších, ne-li nejlepší Hamlet na našich současných scénách.


 

20.4.2010
Tatjana Lazorčáková zhlédla inscenaci našeho Hamleta a její názor si můžete přečíst.   Dramaturg Tomáš Vůjtek zvolil pro nastudování Shakespearovy tragédie dynamický překlad Martina Hilského a režisér Ivan Krejčí se soustředil na obraz světa v krizi,...
49
Hamlet
19.3.2010
Dlouho očekávaná premiéra Hamleta je úspěšně za námi a nás těší, že představení je na dlouhou dobu dopředu beznadějně vyprodáno. K inscenaci se proto vracíme krátkým rozhovorem s naším Hamletem, který na otázky odpovídá filozoficky lapidárně a se skromností...
8
Hamlet
18.3.2010
Na serveru ostravablog. cz vyšla recenze na naší inscenaci Hamleta. Pokud máte zájem, přečtěte si ji a porovnejte s vlastním zážitkem z našeho představení.   Hra o dánském princi, který rozvažuje, zda nečinně žít v zločinné a prolhané společnosti,...
17
Hamlet
5.3.2010
úryvek:   Hamlet v podání ostravské Komorní scény Aréna a v režijním pojetí Ivana Krejčího se snaží být potvrzením vlastní věčnosti této hry. Ta spočívá ve věčnosti lidských slabostí, charakterových a povahových vlastností člověka, které se v lidstvu...
35
Hamlet
Hamlet v Aréně je jedním z nejlepších na našich současných scénách