2013-11-18

Vavříny odborné i studentské poroty třináctého Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně sklidila Ruská zavařenina Ludmily Ulické a režiséra Ivana Rajmonta z ostravské Komorní scény Aréna.
Cesta na další prestižní přehlídky a katapultování k výročním oceněním čeká inscenaci po uvedení na Ostravaru koncem listopadu.
Noví dramatici se často pokoušejí dopovídat osudy Čechovových příběhů, zejména Tří sester. Ulická, jejíž nejlepší hru do češtiny přeložila Naděžda Krejčová, však vytvořila koncízní paralelu Čechova po sto letech. Jako vykřičník ční z celku dávné podivení Lopachina z Višňového sadu: „A kolik je, člověče, u nás lidí, kteří jsou na světě a nikdo neví proč!“

Tady všude bude ráj!
Už jen „zbyteční lidé“ zůstali na světě, a nejenom v Rusku. Ta tam je dávno nejenom předrevoluční noblesa, ale i cíl, byť stokrát zviklaný a znehodnocený sovětskými vládci.
Kde Lopachin vykácel višňový sad zapsaný, považte, i v encyklopedii(!), aby mohl půdu zhodnotit výstavbou chatové kolonie, zůstávají teď jenom ruiny někdejších dač, které se po prodražení bydlení ve městě staly posledními útočišti zbídačelých intelektuálů, zástupců zchudlé a vyprázdněné duchovní aristokracie.
A nový Lopachin – Rostislav Lepechin (Albert Čuba), nejstarší syn hlavní hrdinky, živořící vdovy a překladatelky Natálie Ivanovy zvané Tuli (Alena Sasínová-Polarczyk) – volá směle a ještě ubožeji při demolici zbytku díla podnikavého raněkapitalistického předka: „Tady všude bude Disneyland!“ Nadšení adresuje divákům. Již zase zkušeným.
Jestliže ve Višňovém sadu společnost odjede a zapomene v domě sluhu Firsta, který pamatuje ještě zlaté časy před tím velkým neštěstím“, rozumějme před zrušením nevolnictví v jedenašedesátém devatenáctého věku, potom území, kde už není žádná práce a lidé pracovat dokonce i zapomněli, zůstává jenom kočka, a i ta se bojí slézt za stromu na zem.

Konec civilizace
Zmar a žití bez jakékoli hodnoty! Tři sestry pracují a žijí unylým sexem po telefonu (Líza – Zuzana Truplová), živořením po boku lumpenproletáře Konstantina (Michal Čapka), hrdého na to, že že v životě ještě nepracoval (Jelena – Petra Kocmanová) nebo přilnutím k církvi, hlasatelce lásky k národu (Varja – Tereza Dočkalová – xenofobní a štítivá ke všemu a všem).
Lidmi nové doby jsou jenom „obyčejný člověk“, všeuměl a nicneuměl Semjon (Vladislav Georgiev), Ála, prožívající blahobyt po boku Rostislava (Tereza Cisovská) a Marie Jakovlevna zvaná Marjána, hospodyně a příživnice (Dana Fialková). Ta zavařuje mičurinsky vyšlechtěný angrešt odrůdy Úsvit komunismu. Symbolicky a vytrvale se jí kazí.
Natálie Ivanova chápe všechno kolem stejně málo jako Raněvská. A nám běhá mráz po zádech, protože to je i bez Aldouse Huxleyho – náš konec civilizace.