2010-05-10

V ostravské Aréně zázračně objevili, co dánského prince šlechtilo, ale i proklelo za slovy

Jiří P.Kříž

Ostravská Aréna nepatří k největším divadlům na Moravě, aspoň prostorem a počtem míst. Přesto si v překladu Martina Hilského troufli na Hamleta v téměř pietní textové verzi a s nasazením postav, které jiní režiséři než Ivan Krejčí škrtají.
Těch proklatců je včetně přednašeče prologu a připsaného fotografa osmadvacet. Už vidím Hilského na premiéře. Musel se tetelit. Ještě nikdo nehrál jeho Shakespeara tak věrně, a přitom zároveň invenčně - ve výsledku strhujícím způsobem.
Objevil, co je za slovy.
V Ostravě už se to rozkřiklo, a tak jsem na druhomájové repríze s potěšením zjistil proměnu publika.
Na Hamleta, přímo skvostného Michala Čapku, a na nešťastníky, které v pomstě za vraždu milovaného otce zničil, chodí najednou nejenom poblikum mladé, ale i starší.
Ukazuje se, že není přeba vymýšlet ani Hamleta v maskáčích Písečné bouře, ani se nemusí promluvy seškrtávat na holé věty. Krejčí nechal blankvers i Shakespearovu prózu zářit jako slunce v zenitu.
Přitom to není tak dlouho, kdy jsme v Ostravě obdivovali podobně ustrojeného dánského prince v překladu a režijní prvotině Jiřího Joska, s nejmladším českým Hamletem - Richardem Krajčem. U Bezručů...Ten Krejčího je strhující ještě víc.
Namísto vymýšlení parádiček podařilo se mu možná dosud nejpřesněji a parádně vybudovat vztahy mezi postavami. City za slovy. Pnutí vybízející k činu a ženoucí třeba i do záhuby. Krejčího inscenace, to je tvar blížící se dokonalosti.
S vydatným přispěním scénické hudby Vladislava Georgieva a scénografa Milana Davida, zejména od herecké scény, tentokrát ve stylu japonskéjho kjógenu, kdy Hamlet vytvoří bílou barvou vymezený, ostřeji nasvěcovaný očistný prostor.
Jedním slovam úchvatné
Michal Čapka v titulní roli, to je koncert. Vyhrává každé gesto, slovo, pomlku, hnutí mysli, přitom skoto civilně, dokonale - herecký výkon roku. Už stěží kdo ho překoná.
Má ovšem kolem sebe skvěle spolupracující tým. Především Alenu Sasínovou-Polarczyk a Petra Vaňka (královský pár), Josefa Kalužu (Horacio) a Terezu Dočkalovou alternující se Zuzanou Truplovou (Ofélie).
Není možné v krátké glose zmínit všechny znamenité výkony. Tak aspoň ještě Pavla a Marka Cisovské (Polonius a Laertes), hereckou kumpanii s René Šmotkem, Danou Fialokovou a hrobníky Šmotka a Georgieva...Jedním slovem ÚCHVATNÉ