2010-12-13

ZVÍŘE V ČLOVĚKU NA JEVIŠTI KOMORNÍ SCÉNY ARÉNA
Polská režisérka Joanna Zdrada vytvořila jediněčné představení v Ostravě
Hra Bílé manželství je velkou divadelní událostí pro náročnější a vnímavé publikum.

Różewiczovo Bílé manželství uvedené v ostravské Komorní scéně Aréna režijně nastudovala mladá polská režisérka Joanna Zdrada. Jde o hru o dívčím dospívání, o zmatku v duši probouzeném chováním těla, o odmítání „zvířete v člověku“, ale také o podstatě lidské svobody a vzpouře proti zaběhnutým konvencím.
Scénu navrhla Annamária Kóssa a hudbu napsal Michal Novinski.
Příběh dvou sester, z nichž jedna (Bianka – Tereza Dočkalová) se děsí všeho, co souvisí se sexuálním chováním člověka, zatím co druhá (Pavlína – Zuzana Truplová) se projevy tělesnosti vlastní i ostatních velice dobře baví a své tělo si doslova užívá, zaujme zcela jistě diváky všeho věku. Může sice některé zvláště útlocitnější povahy, i odpuzovat, ale na jevišti se neodehrává nic, co by nebylo člověku vlastní, a navíc vše ve velmi vkusném a kultivovaném provedení, prostém jakýchkoliv vulgarit.
Z ostatních rolí postav členů rodiny podávají nejvýraznější výkony Albert Čuba, hrající dojemně panického Benjamina, snoubence a posléze manžela Bianky, Pavel Cisovský, jehož Dědeček oslovuje laskavým ztělesněním stařecké erotičnosti, a Dana Fialková, která předvádí dojemnou kreaci Matky, trpně snášející manželovu (Otec – Dušan Škubal) zvířecí smyslnost.
Představení jako celek zaujme pak zejména díky obrazové řeči režisérky, nejvíce používané ve scénách vnitřních představ Bianky (zde vrcholí výborná práce A. Kósy v kostýmech lidí – zvířat a nejrůznějších příšer). Vše doplňuje atmosféru dotvářející hudba Michala Novinského, který se však snaží i o hudební vyjádření vnitřního světa jednotlivých postav.
Bílé manželství se řadí po bok nejvydařenějších inscenací Komorní scény Aréna, za což patří dík celému souboru včetně pracovníků jevištní stavby, neboť jejich výkon při přestavbách scény probíhajících před očima diváků je ukázkou souhry a přestavby scény, místy technicky velmi náročné, se tím stávají plnohodnotnou součástí inscenace.

Ladislav Vrchovský, Moravskoslezský deník, 29. listopadu 2010