Štastné dny | Repertoár

Samuel Beckett - Štastné dny

Informace

AutorSamuel Beckett
PřekladFrantišek Vrba
RežieAndré Hübner - Ochodlo
ScénaMarta Roszkopfová
KostýmyMarta Roszkopfová
HudbaAdam Žuchowski
DramaturgieTomáš Vůjtek

Osoby a obsazení

WinnieDana Fialková j.h.
WillieVladislav Georgiev
Hlas BohaJosef Kaluža
Hlas mladé WinnieTereza Dočkalová j.h.


Premiéra 10.01.2009

Derniéra 21.05.2010


Je jaro, je léto, je podzim, je zima. Čas míjí. To je všechno.

Derniéra 21.5.2010

Premiéra Šťastných dnů se konala 17.září 1961 v divadle Cherry Lane v New Yorku v režii Alana Schneidera. Hra však byla přijata velmi chladně a pro dějiny moderního divadla je mnohem významnější premiéra jejich francouzské verze Oh! Les beaux jours, kterou s herci Théâtre de France – Odéon 15. října 1963 nastudoval Beckettův „dvorní“ režisér Roger Blin ( režíroval premiéry Čekání na Godota, Konce hry i Poslední pásky). Jako Winnie a Willie se divákům v mistrovských hereckých kreacích představily hvězdy tehdejšího francouzského divadla Madelaine Renaudová a Jean Louis Barrault. O tom, že to byl skutečný zážitek, svědčí nadšené reakce českých divadelníků, kteří mohli tuto inscenaci zhlédnout 29.5.1965 v Divadle E.F.Buriana, kdy zde oba umělci pohostinsky vystoupili (Velký monolog velké umělkyně, Divadlo 1965, 7).

Samuel Beckett (13.4.1906, Dublin – 22.12.1989, Paříž) byl irským prozaikem, básníkem a dramatikem. Stal se jedním z nejvýznamnějších autorů literární avantgardy 20. století a v roce 1969 získal za svou tvorbu Nobelovu cenu. Psal anglicky, ale po roce 1945 se jeho literárním jazykem stává francouzština (svou poezii však i nadále psal anglicky). Tato dvojjazyčnost mu pomáhala lépe vyjádřit dvojí nemožnost: nemožnost mlčet a nemožnost mluvit.
Narodil se v zámožné, protestantské rodině, jejíž kořeny prý byly francouzské (údajně přišli Beckettovi předci do Irska po vydání Nantského ediktu v roce 1685 a jejich původní příjmení bylo Becquet). Jako chlapec navštěvoval v Dublinu prestižní střední školy a na jezuitské Trinity College pak vystudoval práva a filologii. Krátce pak učil v Belfastu a v roce 1928 odjel do Paříže, kde přednášel na Sorbonně angličtinu. V roce 1930 se vrátil do Irska na Trinity College. Tehdy u něj propukly těžké depresivní stavy, které jej přivedly do psychiatrické léčebny. Beckett se vzdává akademické kariéry a několik let cestuje po Evropě. V roce 1938 se natrvalo přestěhoval do Francie a v průběhu druhé světové války byl činný ve francouzském hnutí odporu a jen o vlásek unikl v roce 1942 gestapu. Po roce 1945 se vrací do Paříže, která se až do konce života stane jeho domovem.
Beckettovy literární počátky jsou spjaty s jeho první návštěvou Paříže v roce 1928, kdy se zde setkal s Jamesem Joycem, jehož dílo velmi obdivoval a posléze i obhajoval ve svých esejích. V angličtině pak začal vydávat své první povídky a básně, ale do širšího povědomí se nijak nezapsal. Jeho romány byly nakladateli odmítány (román Murphy dvaačtyřicetkrát), a pokud se nakonec podařilo prosadit jejich vydání, propadly u čtenářů (Murphyho se prodalo třicet výtisků). Teprve po roce 1945, ve válkou otřeseném a změněném světě, se Beckettovo existenciální téma ( „ Rodíme se nad hrobem. Na okamžik probleskne světlo a znovu je noc“.) dočká zasloužené pozornosti. V té době vychází jeho experimentální románová trilogie, která je již psána francouzsky: Molloy (1951), Malone umírá (Malone meurt, 1951), Nepojmenovatelný ( L΄ Innomable, 1953). Při práci na těchto prózách se Beckett zkouší „zabavit“ psaním divadelní hry, čímž jen tak mimochodem vznikne přelomová hra moderní dramatiky Čekání na Godota (En attendant Godot, rukopisně 1948, knižně 1952). Jako dramatik je Beckett řazen do linie absurdního divadla, jehož poetiku sám pomáhá spoluvytvářet. Následují další hry, z nichž k těm nejuváděnějším patří zejména Konec hry (Fin de partie, 1956) , Poslední páska (Krapp׳s Last Tape, 1958) a Šťastné dny (Happy days, 1960).

V Beckettových textech se hrdinové dostávají do bezvýchodných situací a tápavě a zpravidla marně hledají své místo ve světě. Existencionální skepse je provázená černým humorem a čtenář (divák) je konfrontován s komickým účinkem jakékoli snahy ovlivňovat okolní dění.

Autor se však paradoxně společensky angažoval po celý život. Za okupace působil ve francouzském odboji a v dobách studené války podporoval východoevropské disidenty. V roce 1982 napsal pro tehdy uvězněného Václava Havla hru Katastrofa, která byla inscenována na Avignonském divadelním festivalu (Havel později Beckettovi věnoval svou hru Chyba).

Je jaro
Je léto
Je podzim
Je zima
Čas míjí
To je všechno

Ať žije smrt má jediná
roční doba
bílé lilie chryzantémy
čerstvě opuštěná hnízda
blátivé aprílové listí
drsné zralé šedivé letní dny

plakát Šťatné dny

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


72 76 75
celá fotogalerie>>>


Zprávy týkající se této inscenace


K inscenaci se nevztahují žádné zprávy

Recenze k této inscenaci


Ostrava!!!