Hamlet | Repertoár

Premiéra 20.02.2010

Kulisy Shakespearova Hamleta sice nejsou prvoplánově krvavé, ale vražedná tíha Hamletova údělu nakonec i tak způsobí všeobecnou zkázu. Zkaženost dánského dvora je vyjádřena mnohem sofistikovaněji, ale o jeho pravé podstatě málokdo pochybuje. Dokonce i ti, kteří jej mají chránit, vědí, že „je něco shnilého ve státě dánském“. Reflexe této skutečnosti vede hlavní aktéry dramatu k promluvám s metafyzickým přesahem, jak je tomu u Claudiovy modlitby z třetího dějství tragédie:

V prodejných proudech prohnilého světa
za zlato zločin promění se v právo
a za úplatek zakoupit lze zákon. Tam nahoře to ale naplatí.
Tam nelze švindlovat, tam naše skutky
se zjevují, jak jsou, tam vydáni
jsme tváří v tvář a do zubů svých vin.
( III. 3. 57-63)

Její spřízněnost s Hamletovým nejslavnějším monologem je do očí bijící:

Neboť kdo vydržel by kopance
a výsměch doby, aroganci mocných,
průtahy soudů, znesvěcenou lásku,
nadutost úřadů a ústrky,
co slušnost věčně sklízí od lumpů,
když pouhá dýka srovnala by účty
a byl by klid?
(III. 1. 70-76)

Toto Hamletovo „Být nebo nebýt“ významově souvisí s verši Shakespearova 66. sonetu:

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.