Dávníkové | Repertoár

Michal Lang - Dávníkové

Informace

AutorMichal Lang
RežieMichal Lang
ScénaDavid Bazika
KostýmyTomáš Kypta
HudbaMichal Lang
DramaturgieTomáš Vůjtek
InspiceVojtěch Orenič
Text sledujeKamila Holaňová


Premiéra 22.01.2011

Derniéra 19.06.2012


Ó Horuše vělki, ty to vidžič, a nic nězrobiš

MICHAL LANG (1964) je režisér, autor divadelních her a hudební skladatel. Působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v Činoherním klubu, v Divadelním sdružení CD 94 a v letech 2002-2010 ve Švandově divadle, které spoluzakládal. Od letošní sezóny je uměleckým šéfem Strašnického divadla. Ostravští diváci jej znají z režií v Národním divadle moravskoslezském (Portugálie, Maryša, Večer tříkrálový) a v Komorní scéně Aréna (Poručík z Inishmoru, Procitnutí jara). Znalci místní rockové scény jej pamatují i jako bubeníka havířovské punkové kapely Masomlejn.


Dějiny Dávníků

V dávných dobách, když byla Země ještě prázdnou pustinou, spadl z oblohy veliký černý meteorit. Prudký náraz uvolnil z kamene silnou paži, která pak vysekala z meteoritu zbytek svého těla. Břicho, hruď, končetiny, pohlaví a nakonec hlavu – čelo, nos, ústa a oči. Bůh se postavil a poprvé prohlédl. Viděl, že Země je pustá, mrtvá zem. Nadmul hruď a vydechl ohromný proud vzduchu, který obklopil Zemi jako voda plod. Vůlí se vznesl do čerstvého větru a v mžiku obletěl Svět. Našel strmou skálu. Udeřil do ní vespod a vytvořil hlubokou trhlinu, do níž vsunul svůj úd. Nedlouho po vykonaném spojení se Země zachvěla a z trhliny jeden po druhém vyskakovali První Bohové. Každý z nich pak stvořil svůj lid, národ, jemuž se stal milujícím otcem a obdařil jej nějakou vzácnou schopností. Nakonec vystoupila ze skály Svatava. Její zrození bylo jako první východ Slunce v dějinách Vesmíru. Krása, která všechny oslepila. Svět byl takřka zničený válkou Bohů, kteří bojovali mezi sebou o právo být jejím druhem. Nakonec Svatavu umístili na Gavdos. Malý ostrov ve Středozemním moři, který zamkli nekonečným kouzlem. Tomu z nich, kterému by se podařilo dveře na ostrov odemknout, měla Svatava připadnout, ovšem s jednou podmínkou. Navždy. Už nikdy se od svého zachránce neměla odpoutat. Byla zamčena na ostrově celé věky, než ji jednou spatřil Horův bílý orel, který se na Gavdos zatoulal při lovu. Její krása ho oslepila a její smutek rozplakal, že spadl svému pánovi do náruče a zemřel žalem. Horus rozpletl nekonečné kouzlo a připoutal tak Svatavu k sobě navždy. Milovali se tisíc let. Horus měl charisma Slunce a Svatava půvab síly nejhlubších vod. Jejich vášeň zapálila mnoho hvězd na obloze a jejich láska byla laskavou náručí, v níž vzkvétal dávnícký lid. Ale nic netrvá věčně. Nikdo sice neví, co se přesně stalo, v každém případě ale Horus Svatavu opustil. Prý proto, že se mu zprotivila nekonečnost. Říkalo se, že se rozptýlil mezi svůj lid, aby zakusil smrtelnost. Svatava zešílela žalem z té zrady, až se jí mléko v prsou změnilo v jed a kdokoliv se ho napil, proměnil se v malého chlapečka, kterým už zůstal navždycky. Vrhla se na Horův lid, kterému byla dosud milující matkou, jako vzteklá dračice, a od té doby ho zoufale hledá. Už tisíce let. Ona je jeho kletba. A také prokletím Dávníků.
To všechno se stalo v dávné pravlasti Dávníků ve starém Egyptě. Zničehonic najednou se začali ztrácet dávníčtí muži. Ulice se plnily množstvím zdegenerovaných agresivních dětí. Nikdo nevěděl, co se stalo. Všichni zoufale čekali na znamení. A pak měl Prorok Luboš sen. Horus jej vyzval, aby se vydal na cestu, vyvedl zdecimovaný lid z Egypta a zachránil jej tak před jistou zkázou. Cesta pouští byla strastiplná. Mnoho Dávníků zemřelo. Až se zdálo, že národ v poušti zahyne. Ale mrtvá těla během prvních dvou nocí obrostla peřím a třetího dne se za úsvitu zvedla z písku ptačí armáda, která svými perutěmi zakryla Slunce, a v tomto ochranném stínu pak Horův lid překonal poušť a zmizel neznámo kam. Od té doby o nich nikdo neslyšel. Ani o Proroku Lubošovi. Buď se Horovi podařilo svůj lid před Svatavou dokonale skrýt, nebo ona postupně, jako řeka, co se vine kolem hory, dávnícký národ zahubila.
Ale ještě před tím, při útěku z Egypta, během strašné cesty pouští, se od hlavního proudu oddělila rodina Gužurů a zamířila na sever. Marně Prorok Luboš naléhal, aby Gužurové neopouštěli svůj národ, kolébku svou, svou matku jedinou, marně apeloval kletbou, kterou na Gužury sešle Horus. Starý Gužur, zvaný Tata Šlonzak, byl paličák a jak si něco vzal do hlavy, byl jako osel a ani Prorok Luboš s ním mnoho nezmohl. Tvrdil, že měl také prorocký sen, ovšem jiný než Luboš, ve kterém mu samotný Hor přikázal vydat se na sever. Tata Gužur putoval se svou rodinou mnoho dní, týdnů a měsíců, až dorazil do krajiny, v níž se usadil a založil nový domov. Do krajiny, kde o několik tisíc let později vyrostlo město Jablunkov. A protože starý Gužur nechtěl, aby jeho děti splynuly s místním lidem a stali se z nich obyčejní smrtelníci, založil tradici, která trvá už věky. Je to Svatba sourozenců. Protože jedině tak bylo možné, aby Dávníci zůstali sami sebou. V průběhu staletí vzniklo v okolí mnoho nových větví, ale postupně všechny zanikly. Splynuly s okolním lidem. Poslední, kteří zůstali, jsou Gužurové.

                                                                                              Michal Lang Dávníkové


Podle báje byl Usíre vládcem, který Egypťany pozvedl ze zvířecího stavu, v němž v pradávných dobách žili, a daroval jim civilizaci. Zemřel však zradou svého závistivého bratra Sutecha. Jeho choť Éset (Isis) sebrala pozůstatky mrtvého těla, rozseté Sutechem po Egyptě, a složila je dohromady. Po tomto pravzoru mumifikace získal Usíre, vlastně jeho duchovní podstata, věčný život na onom světě jako král mrtvých. Éset pak alespoň zdánlivě oživí mrtvé tělo svého manžela, aby mohla počít a v úkrytu močálů nilské delty porodit syna Hóra. Ten, když dospěje, podnikne tažení proti Sutechovi, který si zatím přivlastnil jeho dědictví, tj. pozemské království, a po dlouhých bojích nad ním zvítězí a ujme se vlády. Proto se staroegyptští králové pokládali za vtělení boha Hóra; zemřelý panovník se stával Usírem a dosahoval tak nesmrtelnosti alespoň na onom světě. Tento mýtus měl však ještě jiný vztah k egyptskému království: Sutech byl prastarým bohem jedné části Egypta, kdežto Hór bohem části druhé a jejich boj byl i symbolem boje Horního Egypta s Deltou. Nakonec zvítězil Horní Egypt a Sutech se až na malé epizodické úspěchy stal během dlouhé historie Egypta zosobněním všeho zla.

                                        Zbyněk Žába Tesáno do kamene, psáno na papyrus




V této síni stála malachitová soška Hora s ptačí hlavou, vykládaná zlatem a drahokamy, před ní oltář tvaru komolé pyramidy, královská zbroj, drahocenná křesla a lavice a stolky plné drobností.
Horus - latinský tvar řeckého přepisu (Hóros) jména boha, jenž se jmenoval Hór. Bylo to původně sluneční božstvo znázorňované jako sokol nebo jako muž se sokolí hlavou. V egyptském bájesloví byl Hór synem Usírovým a Ésetiným.

                      Bolesław Prus Farao (vysvětlivky k románu napsal Zbyněk Žába)





Podle tvrzení historiků je nutné počátky starého Jablunkova hledat pravděpodobně v místech, kde dnes leží vesnice Hrádek. Tam uprostřed divokých houštin panenských lesů a borů, založila těšínská knížata vartovné hradiště, střežící jihovýchodní hranici knížectví. Okolo tohoto hradiště se usazovali první obyvatelé a založili tak novou osadu, později vesnici s názvem Jablunkov. Stalo se tak pravděpodobně ve 12. století.
První dokumentová zmínka o Jablunkově pochází z roku 1435.

http://jablunkov.cz/historie/historie.html

 

Komorní scéna Aréna děkuje Švandovu divadlu na Smíchově za pomoc při realizaci inscenace a Ivaně Brádkové, autorce dávníckých křídel.

plakat davnikove

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


761 773 763
celá fotogalerie>>>


Zprávy týkající se této inscenace


PREMIÉROVÉ OKÉNKO

29.11.2010

Michal Lang DÁVNÍKOVÉ Ó Horuše vělki, ty to vidžič, a nic nězrobiš Režie: Michal Lang / Scéna: David Bazika / Kostýmy: ...

Rozhovor se Sabinou

29.11.2010

V připravované nové inscenaci hry Michala Langa Dávníkové se našim divákům představí herečka Slezského divadla Opava Sabina Muchová. Ztvární ...

Dávníkové

20.9.2010

V důsledku onemocnění Michala Čapky uvidíte dnes 1. února 2011 v roli Jarmila ve hře Dávníkové hostujícího Jana Zadražila.

Vážení diváci,

15.2.2010

v úterý 19. června 2012 v 18:30 máte možnost rozloučit se s inscenací Dávníkové, která bude mít svou derniéru.   Dávníky napsal ...



Recenze k této inscenaci


Dávníkové

10.02.2011

Ostravský sen o Dávnících Michal Lang, autor dramatu Dávníkové, není osobnost divadelní Ostravě neznámá. Na scéně Národního divadla ...

Dávníkové

27.01.2011

Ostravské divadlo z Egypta Incestem ke spasení K nekonvenčním divokým komediím bez předsudků se česká divadla neuchylují příliš ...

Ostrava!!!