Historie divadla

Historie divadla

Komorní scéna Aréna je nástupnická organizace bývalého Divadla hudby, které působilo v Ostravě od roku 1986 jako součást Městského kulturního střediska a od roku 1991 samostatně, jako příspěvková organizace statutárního města Ostravy. Divadelní představení se v programu Divadla hudby objevovala poměrně pravidelně (zlatou éru představuje konec šedesátých let, kdy zde vystupovalo amatérské Divadlo Waterloo), ale vlastní přeměnu Divadla hudby v komorní divadelní scénu prosadil až jeho ředitel Jaroslav Pochmon, který v letech 1986 až 1993 postupně realizoval novou uměleckou koncepci, jejímž spoluautorem byl herec, režisér a scénárista Pavel Cisovský, budoucí umělecký šéf nově vzniklého souboru. Potvrzením úspěšně dokončené přeměny bylo v roce 1994 přijetí nového názvu Komorní scéna Aréna, tehdy se zároveň své funkce ujala nynější ředitelka Renáta Huserová. První samostatné inscenace se na repertoáru objevily v letech 1991-1992 a od roku 1993 byly realizovány vlastním hereckým souborem.

Hned v sezóně 1993-1994 se zrodila jedna z nejúspěšnějších inscenací v dosavadní historii Arény. Režisér Radovan Lipus zde v roce 1994 nastudoval „scénickou škytavku“ Průběžná O(s)trava krve, představení šťastně inspirované hornickým folklórem a místní kabaretní tradicí.

 

Velkým úspěchem bylo v roce 1996 uvedení hry Višňový sad A. P. Čechova. Režisérka Oxana Meleškina Smilkova vytvořila s herci okouzlující inscenaci, která souboru vynesla nominaci na Divadlo roku 96, nominaci v kategorii Ženský herecký výkon ( herečka Radka Coufalová za roli Ani) a nominaci na cenu Inscenace roku.

V téže sezóně vzniká další úspěšné představení, dramatizace Máchova Máje v režii Tomáše Jirmana. Na festivalu Českého divadla 1999/2000 získala inscenace cenu Malá Thálie za scénografii Tomáše Volkmera.

V roce 2000 nastudoval režisér Janusz Klimsza ve svém vlastním překladu hru Tadeusze Slobodzianka Prorok Ilja, která se stala téměř kultovním představením. Režisér Janusz Klimsza byl českou divadelní kritikou nominován na Cenu Alfréda Radoka a Prorok Ilja na Nejlepší inscenaci roku 2001.

Svůj zatím největší triumf divadlo slavilo v roce 2003, kdy řada výše zmíněných nominací konečně uzrála do podoby prestižních cen. Inscenace novely Michaila Bulgakova Psí srdce v dramatizaci a režii Sergeje Fedotova zvítězila v kategorii Nejlepší inscenace roku a herec Michal Čapka za roli Psa (Šaryk- Šarykov) získal cenu za Mužský herecký výkon.

Těmito vavříny ověnčené divadlo se po úspěšném desetiletí přestěhovalo do zbrusu nové divadelní budovy, v níž od sezóny 2005/2006 Aréna pokračuje ve svém zápase o umělecky hodnotné a divácky přitažlivé inscenace pod vedením nového uměleckého šéfa, jímž se stal režisér Ivan Krejčí.

K dalším úspěchům patří nominace na Cenu Thálie 2007 za mimořádný činoherní výkon pro Alenu Sasínovou-Polarczyk za roli Iriny Arkadinové v Čechovově Rackovi (v režii Ivana Krejčího) a Cena Thálie 2007 pro činoherce do 33 let, kterou získal Michal Čapka za roli Trepleva v Rackovi a za roli Padraica v McDonaghově Poručíkovi z Inishmoru (v režii Michala Langa).Nominován na Cenu Thálie 2007 za mimořádný činoherní výkon byl také herec Divadla Petra Bezruče Norbert Lichý za roli Dodge ve hře Sama Sheparda Pohřbené dítě, kterou v Aréně režíroval Janusz Klimsza.

V únoru 2009 Česká televize natočila záznam inscenace Goldbergovské variace.

V březnu 2009 měla premiéru později velmi oceňovaná inscenace hry A.P.Čechova Višňový sad v režii uměleckého šéfa Ivana Krejčího.

V říjnu 2009 byla uvedena česká premiéra hry Tomáše Vůjtka Brenpatija, v režii Janusze Klimszy. Původní hra z prostředí bezdomovců z doby 1. republiky, sídlících na ostravských haldách získala uznání hned po premiéře a v listopadu 2009 přivezla hlavní cenu z Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně.

Jako prémie pro předplatitele byla uvedena českou premiéra Vánoční hry – O tom slavném narození rovněž z pera Tomáš Vůjtka, kterou soubor pravidelně hrává o v adventním čase každoročně dosud.

Mimořádný úspěch zaznamenali herci Komorní scény Aréna v Ruském Permu, kde byli vysláni zahrát inscenaci Panočka na počest oslav 20. výročí založení Permského divadla U Mostu. Herci KSA zahráli v Permu celkem 3 představení, z nichž poslední bylo česko-ruské.

V soutěži o Ceny Alfréda Radoka získala hra Tomáše Vůjtka nazvaná S nadějí, i bez ní 2. místo, přičemž 1. místo nebylo uděleno. Časopis Svět a divadlo text posléze otiskl.

V únoru 2010 Aréna uvedla Shakespearova Hamleta v režii uměleckého šéfa KSA Ivana Krejčího.
V září 2010 pak byla zahájena nová sezóna Rok naděje bez naděje, a to českou premiérou hry G.Taboriho Jubileum v režii polského režiséra André Hübnera - Ochodla, která v říjnu 2011 reprezentovala Arénu na festivalu Ostrava v Praze!!!, na Festivalu židovské kultury v polských Sopotech a v červnu 2012 na festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran.

V květnu 2010 byla Aréna pozvána na 15. ročník Festivalu Setkání/Stretnutie do Zlína s inscenací Brenpartija a posléze na 16. ročník mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů do Hradce Králové s inscenací Hra snů v režii Jiřího Nekvasila.

Konec sezóny 2009/2010 v Aréně uzavřel přímý přenos České televize z udílení Cen Divadelních novin.

V listopadu 2011 měla českou premiéru hra Naomi Wallace Blecha, v režii Petera Gábora, za niž se představitelka role paní Snelgravové Alena Sasínová-Polarczyk dostala do nejužší nominace na Cenu Thálie. Nakonec ale v tom roce získala Thálii pro umělce do 33 let Tereza Dočkalová.

Inscenace Blecha rovněž reprezentovala KSA na festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové.

V lednu 2012 se odehrála česká premiéra inscenace hry Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní, která vzbudila mohutný ohlas diváků i odborné veřejnosti. Inscenace získala nominaci na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku a Alena Sasínová-Polarczyk byla za roli Ony nominována na stejnou cenu. Nakonec to byl Tomáš Vůjtek, kdo za tuto hru obdržel Cenu Hvězd na vrbě při udílení Cen Alfréda Radoka v březnu 2013.

 

V březnu 2013 byly na slavnostním galavečeru v pražském Divadle na Vinohradech vyhlášeny a uděleny Ceny Českého divadla. Alena Sasínová-Polarczyk, která byla nominována v kategorii Ženský herecký výkon za roli Ony v inscenaci S nadějí, i bez ní, tuto nominaci proměnila a Cenu Českého divadla získala.
Sotva byly předány divadelní Ceny Alfréda Radoka a Ceny Českého divadla, už se objevily nominace na další ocenění. Opět se týkaly inscenace S nadějí, i bez ní v režii Ivana Krejčího, a tentokrát také Amiga Nikolaje Koljady, rovněž v režii uměleckého šéfa Ivana Krejčího. Tato scénická díla byla totiž nominována na Cenu Marka Ravenhilla, což je ocenění za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu. Vítězná inscenace byla volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla. Tato rada v roce 2012 vybírala z více než 85 premiér a nakonec nominovala 7 inscenací. Neuvěřitelným úspěchem přitom bylo, že z toho dvě nominace byly právě z Komorní scény Aréna. Cenu pro vítěze, tedy kožich, který speciálně pro tuto příležitost zhotovil výtvarník Marek Cpin, si nakonec odnesl Ivan Krejčí za inscenaci S nadějí, i bez ní. Ta i slavnostní večer v dubnu 2013 ukončila.
Úspěšnou inscenaci Gogolových Hráčů si do svého červnového programu vybral mezinárodní divadelní festival Divadlo evropských regionů 2013, který se již po devatenácté konal v Hradci Králové.
Hned po divadelních prázdninách, v září 2013, se Komorní scéna Aréna představila na nejprestižnější divadelní přehlídce u nás, na 21. Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni s inscenací hry S nadějí, i bez ní a byla zařazena do nejprestižnějšího hlavního programu.
Zakladatel a dlouholetý umělecký šéf Komorní scény Aréna, Pavel Cisovský, oslavil 24. října 2013 své sedmdesáté narozeniny. O den později bylo při této příležitosti uspořádáno benefiční představení Gogolových Hráčů s Pavlem Cisovským v roli starého Glova. Po jeho skončení vedení divadla i kolegové přímo na jevišti za recitace speciálně složené básně k této příležitosti, oslavenci poblahopřáli.
Inscenace hry Ludmily Ulické Ruská zavařenina v nastudování Ivana Rajmonta získala na počátku listopadu 2013 Hlavní cenu na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně. Ruskou zavařeninu porota odměnila cenou za nejlepší inscenaci festivalu nazvanou Těšíňanka, kterou přebral umělecký šéf KSA, Ivan Krejčí. Porota vybírala z deseti soutěžních jevištních děl, a u Ruské zavařeniny ocenila „dramaturgickou objevnost kvalitního textu a celkový přesvědčivý umělecký tvar opřený o velmi dobré herecké výkony.“ Ruská zavařenina na těšínské přehlídce rovněž obdržela i Cenu studentské poroty.
A v listopadu 2013 se slavilo další výročí. Legendární inscenace Penzionu pro svobodné pány se „dožila“ své 100. reprízy. Původně měla premiéru v květnu 2008 a od té doby se stala diváckým hitem repertoáru. To, že se divadelní inscenace dočkají tak vysokého počtu repríz, je privilegiem jen mála z nich. V Komorní scéně Aréna se to za její dvacetiletou historii podařilo zatím jen jediné – Průběžné O(s)travě krve, která za svůj desetiletý život nasbírala 100 repríz, přičemž ta poslední, stá, se odehrála na Slezskoostravském hradě. Pro diváky tohoto jubilejního představení bylo připraveno překvapení v podobě šampaňského a slosovatelných kupónů, které obdrželi při vstupu do divadla a po skončení představení byli vylosováni výherci. Přítomen byl i štáb pořadu Události v kultuře České televize, který o jubilejní repríze natočil reportáž.

Další výrazný úspěch divadlo zaznamenalo na počátku ledna 2014, kdy Ruská zavařenina v režii Ivana Rajmonta zvítězila v anketě Divadelních novin a získala titul Inscenace roku. Poprvé v existenci ankety, kterou ten rok už pojedenadvacáté Divadelní noviny uspořádaly, zvítězila inscenace z Ostravy.
Největšího úspěchu se ale Aréna dočkala v březnu 2014. V rámci Cen Alfréda Radoka byla původně nominována ve dvou kategoriích - za Ruskou zavařeninu na Inscenaci roku a také na Divadlo roku. Nakonec na slavnostním večeru ve Studiu Hrdinů v Praze Aréna obdržela cenu nejvyšší a byla vyhlášena Divadlem roku 2013, poprvé nejen jako ostravské, ale i vůbec moravské divadlo.

Sezónu 2015/2016
zahájil soubor premiérou velmi úspěšné inscenace hry Wiliama Shakespeara Něco za něco, která se ihned stala diváckým hitem a zcela vyprodaným představením na celou sezónu. Aréna se s touto inscenací zúčastnila projektu Shakespeare Ostrava 2016, připomínající 400 let od úmrtí největšího dramatika všech dob.
Že bude Rok něčím tragikomický zřejmě opět rokem velice úspěšným, napověděla nejen vstupní premiéra sezóny, ale také v lednu 2016 vyhlášení výsledků ankety Divadelních novin, kde Aréna získala ocenění Inscenace roku 2015, kterou se stalo Slyšení T. Vůjtka.
A pak přišel 20. březen 2016 a Aréna tzv. přepsala dějiny. Na slavnostím večeru v pražském Divadle Minor totiž proměnila všechny nominace a získala neuvěřitelných pět Cen divadelní kritiky.
Talentem roku byl vyhlášen nejmladší člen KSA Štěpán Kozub, především za roli vídeňského knížete Vincentia právě v oceňované inscenaci Něco za něco.
Nejlepší poprvé uvedenou českou hrou se stalo Slyšení Tomáše Vůjtka, jevištní podoba této hry v režii Ivana Krejčího se stala Inscenací roku a Marek Cisovský za roli Adolfa Eichmanna ve jmenované inscenaci získal Cenu za mužský herecký výkon.
Nakonec vše zastřešila cena nejvyšší, prestižní ocenění Divadlo roku 2015.

 

V roce 2017 Komorní scéna Aréna, dosáhla – řečeno sportovní terminologií - hattricku. Potřetí získala nejvyšší české divadelní ocenění a stala se Divadlem roku 2016. Zařadila se tím po bok nejúspěšnějších českých divadelních scén a pomyslně tak vstoupila do moravské a ostravské síně slávy.
=


 

Ostrava!!!